V Duchovní terapii se často vyskytuje pojem Duchovní tělo, které je též středobodem Protokolů z terapie. Pokud vezmeme duchovní terapii jako celek, dalo by se říci, že je prakticky celá zaměřená primárně na diagnostiku a harmonizaci duchovního těla. Protože však v duchovních vědách není zcela sjednocená terminologie, pojďme tento pojem a jeho aspekty prozkoumat hlouběji.
Pojem Duše je veřejnosti již všeobecně znám. Všichni rozumíme tomu, že máme fyzické tělo, které obývá věčné vědomí. Toto vědomí má více jmen, například duch, vyšší Já, kosmické vědomí, nebo zdroj. V článku pro jednoduchost používám pojem Duše.
Aby se duše mohla vtělit do fyzického těla, aby mu mohla předávat energie a informace, potřebuje k tomu odpovídající rozhraní, neboli prostředníka. Tímto rozhraním je právě duchovní tělo. Duchovní tělo přichází spolu s duší jako energetický předobraz budoucího člověka, podle kterého se později formuje fyzické tělo. V tomto duchovním těle jsou uloženy veškeré informace o tom, jak bude tělo vypadat, jak se mají seskupit buňky, kudy povedou energetické dráhy, obsahuje také energetický kód, který se později manifestuje v DNA. DNA využívá zvuk a světlo jak k ukládání informací, tak k přenosu zpráv a informací. Dokáže převést zvuk na světlo a naopak. Naše fyzická struktura DNA obsahuje odpovídající energetické nadstavby, kterými jsou naše fyzická těla spojena s energetickým tělem. Vše fyzické má i nefyzický předobraz.
Duchovní tělo si můžeme představit jako perfektní kopii těla fyzického. Obsahuje veškeré orgány, kosti, žíly, nervy, avšak jejich éterický předobraz. Dokonce i v případě, kdy z těla vyjmeme fyzický orgán, zůstává jeho energetický předobraz nadále v duchovním těle a můžou se na něm i ukazovat energetické zátěže. V duchovním těle jsou však další systémy, které na fyzickém těle nepozorujeme. Konkrétně jsou to systémy čaker, meridiánů, naše elektromagnetické pole neboli aura. Duchovní tělo skrze tyto energetické systémy přijímá vitální sílu (jinak nazývanou i prána, ki, čchi).
Duše je to, kým skutečně jsme. Duchovní tělo je éterický předobraz fyzického těla, ve kterém koluje životní síla.
Vychýlení duchovního těla
Duchovní tělo se může poranit či oslabit, podobně jako tělo fyzické. V Duchovní terapii a v Protokolu proto můžete potkávat pojmy jako „trhlina, oddělení, povysunutí, narušení kontaktu”. Tyto pojmy označují druh poruchy, která byla během terapie nalezena v duchovním těle.
Jak k poruchám dochází? Společným jmenovatelem je trauma. Pokud by byl člověk zcela jednotný, plně vitální a naprosto zdravý bez jakýchkoli slabin a trápení, byl by schopen si poradit přirozeně s každým podnětem, zpracoval by ho a nechal by energii přirozeně odejít. Avšak nikdo nežije v dokonalém světě.
Ve chvíli, kdy člověk prožije extrémní stres a trauma, dochází z přetížení jeho energetického systému, na kterém mohou vznikat blokády a v případě energetického těla dokonce vypojení, či trhliny. Vyšší náchylnost k podobným poruchám způsobuje již uložené trauma předešlé, již existující oslabení a vyčerpání, nebo individuální tolerance na stres. Nad čím jeden člověk mávne rukou, z toho může jiný upadnout do deprese. Do určité míry tedy dokážeme ovlivnit, jestli nějaká porucha vznikne, svým přístupem a myšlením. Ale některé situace jsou pro člověka zkrátka příliš extrémní, nebo příliš nesnesitelné.
Jmenované poruchy v duchovním těle mají hlubší závažnost, než běžné vychýlení, stagnující energie, nebo emoční blokáda. Znamená to totiž, že člověk prožil extrémní stres a nese si v sobě trauma. Nejčastější důvody ke vzniku těchto poruch jsou konkrétně autonehody, operace, rozvody a jiný rozkol v rodině, násilí a těžká zrada. Porucha duchovního těla může být důvod, proč se člověku, který byl těžce zkoušen osudem, nedaří navrátit do psychické stability, přestože pro to dělá maximum. Poruchy duchovního těla totiž nejsou v současné době běžně diagnostikovány či opravovány ani celostní medicínou, která jinak nabízí mnoho skvělých způsobů, jak pomoci člověku od jeho trápení.
Aby mohlo být duchovní tělo uzdraveno a znovu navráceno do plné jednoty a vitality, je potřebné, aby z něj byly nejdříve uvolněny destruktivní energie, které tuto trhlinu či odpojení způsobily. To může být obtížné (ale není to nemožné), protože člověk si nemusí tyto zátěže pamatovat, nebo nemusí ani tušit, že trpí podobnou poruchou. V Duchovní terapii se tyto zátěže postupně identifikují a ošetřují.
Vaše skutečná identita je věčná duchovní bytost, která je jedinečná. Fyzické tělo je chrám pro vaši duši a duchovní tělo. Práce s duchovním tělem je posvátné poslání, protože pomáhá člověku být opět sám sebou a projevit svůj jedinečný potenciál.
© duchovniterapie.cz
