Pojem psychosomatika vznikl spojením slov psyché (duše) a soma (tělo). Jedná se tedy o souvislost psychického nastavení s fungováním těla. Od roku 2013 je psychosomatika zařazena jako vědecký obor pod Společnost psychosomatické medicíny České lékařské společnosti. V Německu jsou dál, už v roce 1986 byl tento obor oficiálně zaveden a díky tomu je psychosomatika povinnou součástí vzdělávání německých lékařů.
To, že naše psychické nastavení ovlivňuje i naše tělo, všichni chápeme. Vzpomeňte si například na situaci, kdy jste uslyšeli velmi dobrou zprávu. Určitě jste nezůstali na místě, ale emoce, která se ve vás probudila, vás doslova nadzvedla a potřebovali jste ji vyventilovat. Tomu se říká excitovaný motorický neklid. Tento princip funguje stejně i u špatných zpráv a stresu, kdy nás naopak těžké emoce táhnou dolů. Výsledkem jsou nahrbená záda, hlava v předsunu, zvýšené napětí ve svalech, například v zaťaných čelistech, horní typ dechu, změna prokrvení v orgánech.
Ne vždy se dá hned vyřešit příčina, což může být náročná práce, finanční potíže, nebo toxický člen rodiny. Můžeme ale řešit způsob, jakým stres zpracováváme, abychom ho ze sebe zdravě uvolnili a neukládal se v našem těle. Fyzioterapeuté vědí, že napětí ve svalech souvisí s psychikou klienta, proto je dobré, když nás něco bolí, kombinovat přístupy. Ošetřovat jak tělo, tak i duši, aby se problém vyřešil a nevracel.
Stav, kdy se psychická nepohoda propisuje do těla, se jmenuje somatizace stresu. Pokud se to propojí s poruchou relaxačního schématu, jsme trvale napjatí. Fyzioterapeut to například pozná tak, že se klient nedokáže uvolnit, ani když chce, protože neví jak. Dlouhodobé ukládání stresu v těle nezpůsobuje jen napětí svalů. Ovlivňuje to také spánek, peristaltiku, hormonální systém, tlak… Do jisté míry si umíme pomoci sami. K uvolnění nahromaděného stresu můžeme použít různá cvičení, někdy pomůže i obyčejné protažení. Pro uvolnění starších traumat se můžeme zabývat technikami somatického prožívání, nebo využít pomoc specializovaného terapeuta. S bolestí těla zase pomůže fyzioterapeut.
Ačkoli je psychosomatika velmi zajímavý obor, je dobré vědět, že neplatí paušálně pro všechny lidi stejně a v duchovní terapii se to potvrzuje. Každý klient, který zadá společný problém, v něm má uložené jiné události a jiné energetické zátěže. A dává to smysl, protože každý lidský život je jedinečný. Proto je psychosomatika spíše orientační nápovědou, nikoli pevně platnou pravdou. Je to také důvod, proč různým lidem na stejný problém zabere jiný druh cvičení, nebo jiná terapie. Co pomohlo vám, nemusí pomoci druhému, a naopak. Pokud vám něco nezabralo, nemusí to tedy hned znamenat, že je to špatný přístup, ale znamená to, že se to nepotkalo s tím, co potřebujete zrovna vy osobně. Ve hře je totiž velké množství proměnných. Záleží na příčině vzniku, na psychickém nastavení člověka, na jeho přístupu, roli sehrává i genetika. Určitě bychom měli zmínit i sílu samotné víry, nebo nevíru. Víra obecně dveře otevírá, skepse naopak dveře zavírá.
Pokud někoho například bolí kloub, ideální je nejprve vyloučit fyzickou příčinu (úraz, deformita). Poté je dobré se zaměřit na měkké tkáně (napjaté vazy, fascie, ztuhlé svaly napojené na kloub)… pokud se nic nenašlo a vás kloub stejně bolí, pak je dobré se zeptat, jestli to není somatizovaný stres, tedy řeč vaší duše. A aby to bylo ještě složitější, i za napjatou měkkou tkání se obvykle skrývá stres a trauma.
Psychosomatika hodně pracuje se symbolikou. Například bolavá kolena spojuje s neochotou se podvolit. Bolavý krk spojuje s neschopností něco spolknout, nebo u žaludku strávit. Chronické průjmy logicky souvisejí se stresem, který střeva dráždí. Také orgány jsou propojeny s určitými emocemi, například ledviny souvisí se strachem a žlučník se vztekem. Pravá strana těla symbolizuje jin, levá polovina těla symbolizuje jang.
© duchovniterapie.cz
