Co je to pneumatotherapie?

Pneumatotherapie – péče a průvodcovství lidského ducha

Jak v krátkosti představit pneumatotherapii? Nejblíže z terapeutických metod a oborů má k Hlubinné abreaktivní psychoterapii (dále jen HAP). Společně se ženou Lenkou se již řadu let věnujeme jako lektoři a terapeuti Hlubinné abreaktivní psychoterapii, metodě našeho učitele Ing. Andreje Dragomireckého. 

Ten ve svých knihách Psychoterapie I., II. ; Teorie osobnosti ad. připravil i určitou, prakticky zaměřenou definici lidského ducha. Složky, či spíše naší podstaty, která je pro HAP terapeuticky nejpodstatnější a skrze kterou pomáháme zpracovávat traumatické události a v mnoha směrech díky ní můžeme pomáhat druhým i sobě.

HAP, jakožto forma bdělé nehypnotické regresní psychoterapie, se zajímá především o příčiny našich traumat a bolestí. Hledá, zvědomuje a v katarzi uvolňuje engramy (pozn. paměťové záznamy bolestných událostí) z tohoto i z předešlých vtělení. Dále se snaží pomoci i v situacích, kdy jde o tzv. zbloudilé či přivtělené duše, které mohou mít zásadní vliv na zdraví svých hostitelů. Pro tuto společnou terapeutickou práci vychází HAP ze zjištění, že člověk je v určitém základním schématu především tělem, psychikou a duchem. Ač se uzdravující působení terapie HAP zajímá také o problémy a nemoci těla (somatické), a o dopady traumat do lidské psychiky, základním klíčem k uzdravení a zvědomění je lidský duch a jeho „hlubinná práce“ na těchto tématech.

HAP se věnuje regresi, PNTh naopak progresi

Přes výše zmíněná témata terapie HAP jsme dospěli k tomu, že je tu ještě určitý další stupeň terapeutické práce v podobě metod, které úzce souvisejí především s lidským duchem. Je tu řada situací, kdy je třeba s klientem nebo sám pracovat na úrovni ducha. V mnoha ohledech je to i práce do tzv. vyšších duchovních světů, kde je spolupráce s čistými duchovními sjednocenými bytostmi v mnohém pružnější, rychlejší a hlubší, než nám poskytuje delší terapeutická práce.  

Není zde tedy oddělování mezi HAP a prací na úrovni pneumatotherapie (dále uváděné i pod zkratkou PNTh). Jejich spojujícím bodem a průsečíkem je práce lidského ducha. Liší se především v tom bodu, že se v mnoha ohledech pracuje v duchovních světech a metodami, které yatím nejsou zde zcela rozšířeny.  V případě pneumatotherapie je tato práce mířena především na péči o ducha a průvodcovství v této úrovni.

Hlavními pracovními tématy je:

  • Jak po zpracování si hlavních okruhů engramických  problémů,  a po pročištění od nežádoucích vlivů, pokročit v práci na sobě dále?
  • Jak pokročit v úrovni charakteru, cesty k určitým kladným schopnostem (ctnostem), v překonávání překážek na vnitřní (např. duchovní) stezce?
  • Jak odčinit nebo prostě zvědomit a usmířit se v selhání, které nás tíží a brzdí? Pro někoho to může být dokonce výzva k práci na čisté duchovní komunikaci a průhledech do vyšších světů.

Pneumatotherapie není tedy oborem výhradně teoreticky duchovědným, naopak se snažíme aby byla konající a praktickou.

 

Uveďme si několik příkladů z praxe:

Příklad 1

Přichází k nám člověk, který se celé léta věnuje určitým jogínským cvičení a duchovnímu rozvoji. Mnohé v zásadních otázkách obav a strachů, depresí či věcí spojených se sebedůvěrou, již úspěšně zdolal. Přesto ho poněkud trápí, že se mu nedaří aktivovat oblast třetího oka a duchovního přímého vhledu. To se projevuje i somaticky tlakem v hlavě, když se snaží tuto oblast jogínskými cvičeními aktivovat. Dáváme se tedy společně do práce, která sice souvisí s regresní psychoterapií HAP, ale ukazuje se, že nejde nutně o nějaká blokování engramem či postulátem, ani zde není vliv nějaké cizí entity.

Jdeme tedy přímo do práce, kdy vedu určitými otázkami klienta k přímému pozorování a vybavování si, co se v dané oblasti děje, ze které strany a čím (jakým druhem tlaku) je přetěžována.  Vzápětí je úkolem průchodnost celé oblasti vnímat na pránickém toku seshora dolů, a naopak – bez tlaku. Ptám se, jak reaguje celá oblast na „mentální“ tlačení na výsledek, totiž že „chci tlakem dosáhnout určité schopnosti.“ Postupně dospějeme k tomu, že celkově si „mentální“ a mužsky tlakově (dopředu se rvoucí) snaží prorazit „štolu“k dovednosti, která se ale otevírá opačným přístupem: přijímáním, netlačením a nahrazením modelu „vybojuju to“ přístupem řekněme více naslouchavým, přijímajícím a uvolněným. Okamžitě, jakmile nalézáme „zásadní chybu v přístupu“ dovolíme si na úrovni ducha jednak si vyzkoušet opak, změnu, a poté můžeme celou záležitost ještě (pod vedením terapeuta) přímo komunikujeme do duchovních světů s čistým duchovním průvodcem nebeské úrovně. Tam je potřeba si podržet čistý a pevný záměr o čem a z jaké motivace chceme společně hovořit.

Příklad 2

Přichází žena ve středním věku (kolem 35 let). Podle její názoru se jí vesměs v životě daří. Má rodinu, dobrou práci, dvě děti a milujícího manžela. Přichází ale s určitou situací, která jí trápí. Má sousedku, která jí dělá naschvály. Vnímá, že nejen při setkáních, ale i když se s ní nevidí, tato sousedka jí neustále vyvstává před očima. Tato paní klientka už zkoušela různé terapie a rady, ale přesto se věci nikam příliš neposunuly. Navrhuji jí, že půjdeme hned a napřímo do duchovní komunikace se sousedkou a vysvětluji jí pravidla takové komunikace, kde se musíme řídit tím nejlepší pro ni i sousedku, žádné obviňování a podobně nepřipadá do úvahy. Vnitřní cestou se tedy klientka obrací k sousedce a sděluje, jak tato reaguje na kladené otázky. Dozvídáme se, že se společně již dříve v inkarnacích potkaly a klientka podle sousedky jí dluží omluvu za to, jak se k ní v předchozím životě chovala… /pozn. až doteď jsme víceméně v tématické práci regresní psychoterapie HAP a přímé komunikace na úrovni ducha/.

Postupně dochází k omluvě, usmíření obou v této úrovni. Ptám se klientky, jak celou situaci nyní vnímá. Hovoří o znatelné úlevě a ve věci sousedčina „vlivu“ je to dle ní v pořádku. (Což se ostatně ukazuje i poději ve změně jejich vzájemných nastavení).

Ale… pořád má pocit, že je tu ještě něco zásadního, co mělo na jejich vztahy dopad. Jdeme do přímé duchovní komunikace do jednoho z duchovních měst (v úrovni nad-astrálních čistých světů) a obracíme se tam o radu na průvodce. Klientce je sděleno na její dotaz, že by stálo za to prozkoumat celý okruh jejích „reakcí“ na druhé, když se dotkne tématu „já si za sebe přeji uvolnit si cestu a jít ke svému cíli.“ Okamžitě se jí spojuje celý okruh situací, kdy  zanedbává svoji rozhodnost, dává přednost diplomacii či ústupu tam, kde by měla svůj náhled a postoj prosadit. Klientka vnímá tuto „inspiraci“ ke změně jako velmi kladnou, a dochází jí, že i zmíněná sousedka byla v tomto „vybrána“ jako zkušební kámen pevnosti postojů. Sděluji jí, že i v této úrovni se dá s výzvami a proměnou postoje pracovat v oblasti pneumatotherapie, posunů v oblasti charakteru, postojů a zpracování určitých nectností.

Příklad 3

Na terapii přichází žena, která je sama terapeutkou. Snaží se se mnou diskutovat o věcech, které by chtěla „doladit“, jak sama říká. Jsou to prý drobnosti. Hovoří tu o jednom, tu o druhém tématu. Nechávám ji dokončit myšlenku a pak se jí přímo ptám, jaké téma přišla vyřešit. Opět má tendenci se mnou diskutovat o různých terapiích, porovnávat je a ptát se mě na můj názor… aniž odpovídá na dotaz, ohledně přesného zadání problému, který chce vyřešit. Vnímám, jakožto terapeut, jak kolem ženy (i v jejím projevu) „jiskří“ nazlobenost a tendence k hádání se. Sdělím jí tedy, že si všímám určitých jevů nazlobenosti a nabízím, že se na to můžeme podívat terapeuticky. Ač ne příliš ráda, neodporuje. Požádám ji, ať se co možná nejvíce uvolní, zavře si oči. Kladu otázky přímo a důrazně k tomu, že vnímám v oné ženě naštvanost, nazlobenost, chuť se hádat… Co to je za vliv, od čeho nebo koho? První věc: ukazuje se, že se kolem ženy motá jakási nevtělená duše, co se jí líbí jitřit ženinu energii směrem do hádek, zlosti – a ona duše z toho čerpá energii. Po delší komunikaci na úrovni duše se daří onu entitu od působení na ženu odvést a nasměrovat ji k archandělu Michaelovi, který se jí „výchovně“ ujímá. /pozn. až potud jsme víceméně v tematické práci HAP/. Ženě se velmi ulevilo, přece ale jaksi nechápe, proč tato duše na ní působila.

Pokračujeme tedy v terapii. Požádám ženu, aby se ještě jednou zaměřila na „ono působení cizí duše směrem k hádavosti a naštvanosti“ a všímala si onoho postoje u sebe. Okamžitě odpovídá, že ji má něco v moci. Ptám se, co to je. Ona odpovídá, že Lucifer. Ptám se jí, jestli takovou bytost přímo zná a jestli ji kolem sebe někde vnímá. Říká, že přímo ne, ale že jakoby kolem ní kroužil. Ptám se jí, jestli je to hlavně jeho aktivita nebo její. Říká, že její. Požádám jí, ať v sobě zesílí tu náladu, že se chce hádat a má zlost. Ano, říká, už jsem docela hodně naštvaná… Požádám ji, aby mi jmenovala první nedobrý postoj (nectnost), která se jí zmocňuje. Bez váhání jmenuje „pýchu! nejsem vám dost dobrá“ A aniž jí kladu další otázky… spouští doslova záplavu série situací, kdy se dostává pod vládu pýchy a toho, že jí někdo upírá její „důležitost, osobnost“. Dáváme se opět do práce a nacházíme inkarnace, kde jí bylo upíráno nebo ona druhým upírala „důležitost“. /Tohle je opět více kapitola práce v HAP/. Po zpracování těchto událostí a katarzi se ženy ptám, jak nyní vnímá téma „pýcha“. Sděluje, že po stránce toho, co jsme terapeuticky zpracovali dobře, ale že by se ráda rozvíjela v tom, co jsme nazvali společně jako „práce na vlastním charakteru a jeho výzvách“. Navrhuji ji individuální nebo kolektivní (skupinovou) práci v rámci pneumatotherapie a vysvětluji, jakými metodami a na jakých principech je taková práce založena.